Odolnost neznamená zvládnout všechno. Co to tedy ale ve skutečnosti znamená?

Resilience Doesn’t Mean Handling Everything. So What Does It Actually Mean?

11. 5. 2026

Když se dnes mluví o odolnosti, často zní skoro jako další požadavek na výkon. Vydržet, zvládnout, nepoložit se a fungovat dál i ve chvíli, kdy člověk jede na poslední rezervy. Jenže wellbeing a odolnost můžeme vnímat také úplně jinak. Ne jako schopnost přežít všechno, ale jako schopnost vnímat sebe, své hranice a zdroje, které nám pomáhají získat energii zpět.

Právě tomuto tématu se věnuje nová epizoda podcastu Hanky ve středu dění. Hanka Chramostová a Hanka Slabá v ní otevírají otázku, co nám pomáhá zvládat každodenní zátěž a proč skutečná odolnost nemusí znamenat, že nikdy nespadneme. Mnohem důležitější může být vědět, co potřebujeme, abychom dokázali znovu vstát.

Wellbeing a odolnost v každodenním životě

Odolnost se neprojevuje jen při velkých životních krizích. Mnohem častěji ji potřebujeme v obyčejných situacích. Když jsme unavení, čeká nás nepříjemná schůzka, prožíváme náročný den ve třídě nebo řešíme konflikt. Právě tehdy poznáváme, zda máme vlastní zdroje, ke kterým se můžeme vrátit.

Každého přitom nabíjí něco jiného. Někdo potřebuje setkání s inspirativními lidmi, jinému pomáhá vzdělávání nebo čas strávený v přírodě. Další člověk potřebuje ticho, knihu, pohyb nebo rozhovor s někým blízkým. Neexistuje jeden správný způsob. Podstatné je své zdroje znát a vědět, kdy je potřebujeme.

Wellbeing není luxus navíc

O wellbeingu někdy přemýšlíme jako o něčem, na co přijde řada, až dokončíme všechny důležité povinnosti. Péče o vlastní pohodu ale ovlivňuje právě to, jak dokážeme náročné situace zvládat. Promítá se do našich reakcí na stres, vztahů, komunikace s dětmi i schopnosti dlouhodobě dělat svou práci s energií a smyslem.

V montessori prostředí často mluvíme o připraveném prostředí pro dítě. Stejnou pozornost si ale zaslouží také podmínky, ve kterých fungují dospělí. Vyčerpanému člověku se těžko vytváří klidné prostředí. Když jsme přetížení, hůře nasloucháme a máme méně prostoru reagovat na druhé s trpělivostí.

Odolnost začíná poznáním vlastních hranic

Wellbeing a odolnost nespočívají v tom, že budeme ignorovat únavu a za každou cenu pokračovat dál. Někdy potřebujeme zpomalit, být chvíli sami nebo vyhledat lidi, kteří nám rozumějí. Důležitou schopností je tyto potřeby rozpoznat dříve, než nás vyčerpání zastaví úplně.

Odolnost proto můžeme chápat také jako schopnost pracovat s vlastními silami. Patří k ní odpočinek, vědomá péče o sebe i schopnost požádat o pomoc. Stejně důležité je hledat činnosti a vztahy, které nám vracejí energii, radost a pocit smyslu.

Péče o sebe pomáhá i lidem kolem nás

Péče o vlastní wellbeing neznamená, že se přestaneme věnovat druhým. Naopak nám může pomoci být skutečně přítomní ve chvíli, kdy nás potřebují. To platí také pro pedagogy a rodiče, kteří každý den vytvářejí prostředí pro děti.

Skutečná odolnost proto nemusí vypadat jako nekonečný výkon. Může znamenat, že známe své hranice, dokážeme si všimnout únavy a víme, kam se obrátit pro podporu. Wellbeing a odolnost spolu v tomto pohledu úzce souvisejí. Čím lépe rozumíme vlastním potřebám a zdrojům, tím lépe můžeme zvládat náročné chvíle a zároveň zůstávat oporou pro druhé.

Celý rozhovor Hanky Chramostové a Hanky Slabé na toto téma si můžete poslechnout níže.