Odolnost neznamená zvládnout všechno. Co to tedy ale ve skutečnosti znamená?

11. 5. 2026

Když se dnes mluví o odolnosti, často to zní skoro jako další výkon. Vydržet. Zvládnout. Nepoložit se. Fungovat dál i ve chvíli, kdy člověk jede na poslední rezervy. Jenže možná právě tady vzniká jedno z největších nedorozumění. V nové epizodě podcastu Hanky ve středu dění se otevřelo téma wellbeing a odolnosti trochu jinak. Ne jako schopnosti „přežít všechno“, ale jako schopnosti vnímat sebe sama. Svoje hranice. Svoje zdroje. A také věci, které nám energii vrací. Protože skutečná odolnost možná nevypadá jako člověk, který nikdy nespadne. Ale jako člověk, který ví, co potřebuje, aby mohl znovu vstát.

Co nás vlastně drží nad vodou?

V podcastu zazněla jedna velmi důležitá myšlenka. Že odolnost není jen o čelení velkým krizím. Často jde o úplně obyčejné každodenní situace. Únavu, nemoc, nepříjemnou schůzku, náročný den ve třídě, konflikt nebo pocit přetížení. A právě v těchto chvílích se ukazuje, jestli máme kolem sebe něco, co nás dokáže znovu „dobít“.

Někoho nabíjí vzdělávání a setkávání s inspirativními lidmi. Někdo potřebuje odejít do lesa, být chvíli sám, projít se bez telefonu nebo si sednout s knihou. Někdo potřebuje ticho, někdo rozhovor, někdo pohyb a někdo prostor úplně vypnout. Možná nejde ani tak o to, co přesně to je. Ale jestli vůbec víme, kde tyhle zdroje máme.

Wellbeing není luxus navíc

Často se o wellbeingu mluví jako o něčem „hezkém navíc“, co přijde až ve chvíli, kdy máme hotovo všechno důležité. Jenže možná je to přesně naopak. Možná právě wellbeing rozhoduje o tom, jak budeme zvládat těžké situace. Jak budeme reagovat na stres. Jak budeme mluvit s dětmi. Jak budeme fungovat ve vztazích. A jestli budeme schopni dlouhodobě dělat svou práci s radostí.

V montessori prostředí se často mluví o připraveném prostředí pro dítě. Ale čím dál víc se ukazuje, že stejně důležité je i prostředí pro dospělé. Protože vyčerpaný člověk velmi těžko vytváří klid. Přetížený člověk velmi těžko naslouchá. A člověk, který nemá prostor sám pro sebe, ho jen těžko vytváří druhým.

Odolnost možná začíná u schopnosti zastavit se

Na celé debatě bylo krásné především to, že v ní nezaznívala žádná potřeba být dokonalý nebo všechno zvládat. Spíš velká lidskost a otevřenost k tomu, že někdy člověk prostě nemá sílu, potřebuje zpomalit, odejít na chvíli do ticha nebo být s lidmi, kteří mu rozumí.

Právě v tom možná spočívá skutečná odolnost. Ne v potlačování vlastních potřeb, ale ve schopnosti vnímat je dřív, než nás tělo nebo psychika zastaví úplně. Čím dál víc se ukazuje, že dlouhodobě udržitelný není nekonečný výkon, ale schopnost starat se o sebe, umět si říct o pomoc a vědomě hledat věci, které nám vrací energii, radost a pocit smyslu.

Wellbeing není slabost. A odolnost možná neznamená zvládnout všechno, ale zůstávat v kontaktu sám se sebou i uprostřed náročného světa. A možná právě to dnes potřebujeme víc než kdy dřív.

Celý rozhovor Hanky Chramostové a Hanky Slabé na toto téma si můžete poslechnout níže.