O odvaze, radosti a posouvání hranic ve vzdělávání

29. 10. 2025

Láska k Montessori pedagogice, touha po smysluplném vzdělávání a odvaha vykročit z davu. To jsou jen některé z ingrediencí, které stojí za inspirativním příběhem Veroniky Kotulkové, ředitelky Základní školy Labyrint v Lhotě u Opavy. V podcastu Montessori jiskření se podělila nejen o své zkušenosti s vedením školy, ale i o fascinující zážitky z výměnného programu v Himálaji, které jí a jejím studentům otevřely nové obzory.

Představte si školu, kde se děti učí s radostí a nadšením, kde se nebojí chybovat a kde je kladen důraz na samostatnost, odpovědnost a respekt k druhým. Přesně takovou vizi měla Veronika Kotulková, když se rozhodla opustit akademickou půdu a vrhnout se do budování Montessori školy. Její cesta nebyla vždy jednoduchá, ale jak sama říká, byla to právě touha po smysluplnosti, která ji hnala kupředu.

Himálajské dobrodružství a lekce lidskosti

Jedním z nejvýraznějších projektů, do kterého se škola Labyrint zapojila, je výměnný program se školou v Ladaku, v srdci Himálaje. „To, co mě tam nejvíce překvapilo, byla neuvěřitelná lidskost, slušnost a úcta k člověku,“ popisuje Veronika své dojmy z návštěvy partnerské školy ve městečku Shey.

V kontrastu s naším moderním světem, kde často chybí čas na mezilidské vztahy, v Ladaku zažila něco zcela jiného. Děti zde vyrůstají v komunitě, kde je vzájemná pomoc a respekt samozřejmostí. Ačkoliv jejich škola může působit skromně a připomínat doby minulého režimu u nás, snaha o začlenění respektující výchovy a Montessori prvků je zde patrná na každém kroku.

Veronika s úsměvem vzpomíná na tříleté a čtyřleté děti, které bez problémů zvládaly psát ve třech různých abecedách (tibetské, indické a anglické) a byly motoricky zdatné díky neustálé práci rukama. „Pomůcky na praktický život, které jsou u nás ve školkách tak oblíbené, tam vlastně skoro nepotřebovaly, protože jsou zvyklé pomáhat doma,“ dodává.

Odvaha a smysluplnost jako hnací motor

Cesta Veroniky Kotulkové k Montessori a založení vlastní školy Labyrint nebyla náhodná. Už od dětství byla rebelkou, která potřebovala, aby jí věci dávaly smysl. Právě tato touha po smysluplnosti ji přivedla k pedagogice a později i k Montessori, kde našla přesně to, co hledala – systém, který respektuje individuální potřeby dětí a podporuje jejich přirozenou touhu po poznání.

Založení školy samozřejmě provázela řada překážek, od papírování až po shánění vhodné budovy. Nakonec se však podařilo najít ideální místo v Lhotě u Opavy, kde škola sídlí dodnes. Umístění mimo město se ukázalo jako velká výhoda. Děti se učí samostatnosti při dojíždění vlakem a mají neustálý kontakt s přírodou, což je pro Montessori pedagogiku klíčové.

Budoucnost Montessori v Česku a regionální konference

Veronika Kotulková se aktivně podílí i na šíření Montessori myšlenek v České republice. Je jednou z organizátorek regionální Montessori konference, která se již podruhé uskuteční v Opavě. Cílem konference je propojovat učitele, rodiče a všechny zájemce o Montessori, sdílet zkušenosti a inspirovat se navzájem.

A jak vidí budoucnost Montessori v Česku? „Věřím, že bude dobrá,“ říká s optimismem. Poukazuje na revizi rámcového vzdělávacího programu, která je v mnohém v souladu s Montessori principy. Zároveň si je vědoma i výzev, jako je nedostatek kvalifikovaných Montessori pedagogů. I proto se snaží podporovat vzdělávání a propojování komunity, aby se Montessori mohlo dále rozvíjet a dostávat se k co největšímu počtu dětí.

---

Shrnutí

Příběh Veroniky Kotulkové a školy Labyrint je důkazem toho, že když se spojí vášeň, odvaha a smysluplná vize, mohou vzniknout úžasné věci. Je to inspirace pro všechny, kteří věří v lepší budoucnost vzdělávání a nebojí se pro ni něco udělat. Protože jak říká sama Veronika: „Každý z nás může být průvodcem někoho jiného a tím dělat svět o kousíček lepší.“