Montessori není jen pro vyvolené: Cesta k pochopení dětské duše a neurodiverzity

Montessori is Not Just for the Elite: A Path to Understanding the Child’s Soul and Neurodiversity

12. 1. 2026

V nejnovějším díle podcastu Montessori jiskření jsme přivítali Moniku Šormovou, jejíž specializací je Montessori pedagogika pro neurodivergentní děti. Jako zkušená učitelka v mateřské škole Monika denně dokazuje, že respektující přístup a připravené prostředí jsou klíčem k rozvoji dětí s autismem, ADHD či jinými specifiky. Monika není jen pedagožka s hlubokými znalostmi; je to především člověk, který se na děti dívá s láskou a neutuchající trpělivostí, čímž inspiruje rodiče i své kolegy k hledání cesty k srdci každého svěřence.

Od touhy léčit k pedagogice

Monika původně snila o dráze zdravotní sestry nebo lékařky. Její otec si z ní sice přál mít úspěšnou právničku, ale Monika v sobě vždy cítila silné puzení pomáhat tam, kde je to nejvíce potřeba. Zlom nastal v jejích sedmnácti letech, kdy se svou nejlepší kamarádkou hlídala holčičku s Downovým syndromem. Právě tehdy poprvé pocítila, že práce s dětmi, které svět často vnímá jako „jiné“ nebo „problémové“, je jejím skutečným životním posláním. Tato raná zkušenost v ní probudila empatii, kterou dnes denně zúročuje ve své praxi.

Po letech zkušeností v běžné integrační třídě, kde státní systém ne vždy dokázal vyjít vstříc individuálním potřebám, a po pětiletém období provozování vlastního dětského centra, Monika zakotvila v Montessori mateřské škole Andílek. Právě zde objevila svět, kde individualizace není jen prázdným marketingovým heslem, ale každodenní hmatatelnou realitou, která mění životy dětí i jejich rodin.

První setkání s fenoménem „flow“

Vzpomínáte si na svůj první dojem z opravdové Montessori třídy? Monika na něj nikdy nezapomene. Byl to pro ni pozitivní šok. Do té doby byla zvyklá na hluk a neustálé organizování dětí dospělými. V Andílku však uviděla pětileté kluky, kteří se se stoprocentním soustředěním věnovali složitému matematickému dělení, a malou holčičku, která neuvěřitelnou hodinu a půl v naprostém klidu a hlubokém „flow“ aranžovala květiny do váziček.

„Najednou mi došlo, že to nejsou nějaké nadlidsky nadané děti, ale že je to o přístupu a prostředí. Je to tak perfektně vymyšlené, že to prostě funguje,“ popisuje Monika svou transformaci. Montessori pro ni v tu chvíli přestalo být jen jednou z mnoha pedagogických metod a stalo se uceleným způsobem, jak nahlížet na lidský potenciál a respektovat vnitřní sílu každého jedince.

Pozorování: Nejsilnější nástroj v rukou průvodce

V Montessori pedagogice je role učitele, kterému se zde říká průvodce, zcela specifická. Průvodce není středobodem třídy, který by neustále udílel pokyny. Je to tichý pozorovatel, který do procesu zasahuje jen tehdy, když je to nezbytné. Monika zdůrazňuje, že právě skrze hluboké pozorování dokáže identifikovat specifické vzdělávací potřeby dětí dříve, než se z nich stanou skutečné bariéry.

Diagnostika v předškolním věku je nesmírně náročná a citlivá, ale pozorné oko zkušeného průvodce si všimne podstatných detailů:

Jak dítě ráno zdraví a jakou má náladu?
Dokáže navázat oční kontakt, nebo se mu vyhýbá?
Jak koordinuje své pohyby, když nese těžký podnos s vodou?
Dokáže si samostatně vybrat aktivitu, která ho zaujme, nebo jen bezcílně bloumá třídou?

Díky úzké spolupráci se speciálními pedagogy a dětskými psychology přímo v mateřské škole mohou v Andílku na tyto signály reagovat okamžitě. Cílem není dát dítěti diagnózu a „onálepkovat“ ho, ale vytvořit mu takové podmínky, ve kterých se bude cítit bezpečně, kompetentně a přijímané přesně takové, jaké je.

Proč Montessori svědčí neurodivergentním dětem?

Neurodivergentní děti často vnímají svět mnohem intenzivněji a běžné školkové prostředí pro ně může být zahlcující, hlučné a chaotické. Montessori třída jim nabízí pravý opak – tzv. připravené prostředí.

Stabilita a řád: Všechny pomůcky mají své pevné a neměnné místo. Dítě přesně ví, co může očekávat, což snižuje jeho úzkost.
Absence nezdravé soutěže: V Montessori neexistuje srovnávání, známkování ani „závodění“. Každé dítě pracuje na svém vlastním rozvoji a těší se z vlastních pokroků.
Smyslovost a konkrétnost: Možnost doslova si „osahat“ abstraktní pojmy (například rozdíl mezi jednotkou, desítkou a tisícem pomocí zlatých korálků) je pro děti s jiným stylem učení naprosto klíčová.

Monika vysvětluje, že pokud dítě s ADHD potřebuje dva měsíce v kuse jen „leštit kovové tvary“ nebo přelévat vodu, aby si v mozku zklidnilo impulzivitu a vytvořilo dráhy pro soustředění, má v Montessori třídě ten prostor. Nikdo ho netlačí k další aktivitě, dokud na ni není vnitřně připravené.

Rady pro rodiče: Méně je někdy mnohem více

V závěru podcastu se Monika podělila o cenné rady pro rodiče. Často se setkává s tím, že se rodiče v dobré víře snaží doma simulovat školku, nakupují drahé certifikované pomůcky a přebírají roli učitele. Monika však radí jasně: „Pomůcky a výuku nechte nám profesionálům, vy buďte hlavně rodiči.“

Co děti od svých rodičů skutečně potřebují pro svůj zdravý vývoj:

Plná pozornost: Stačí deset minut denně, kdy odložíte telefon a jste s dítětem skutečně „tady a teď“.
Sdílení a komunikace: Mluvte s dětmi o svých pocitech, ptejte se jich na ty jejich. Komunikace je základem vztahu i rozvoje řeči.
Léčivá síla přírody: Choďte ven za každého počasí. Skákání přes kaluže, lezení po stromech a balancování na kládách v lese je pro motoriku a psychiku dítěte tou nejlepší terapií.

Monika Šormová nám v podcastu připomněla, že vzdělávání by nemělo být o výkonu a tabulkách, ale o budování nezávislosti, zdravého sebevědomí a radosti z objevování světa – ať už jsou naše děti neurotypičtí jedinci, nebo malí neurodivergentní objevitelé.

Souhrn

Článek přibližuje inspirativní přístup Moniky Šormové, která v Montessori pedagogice nachází ideální nástroje pro podporu neurodivergentních dětí. Klíčem je hluboké pozorování, respektování individuálního tempa a vytvoření stabilního prostředí, které dětem umožňuje zažít úspěch a vnitřní klid.

https://youtu.be/NG8vjDqeCpo