O hodnotách s dětmi mluvíme často. Jenže hodnoty máme každý trochu jiné. Co považuje za důležité jedna rodina, nemusí mít stejnou váhu pro druhou. Morálka proto není jen seznam pravidel, která dítěti předáme s vysvětlením, že podle nich má žít. Dítě si postupně vytváří vlastní představu o tom, co je správné, spravedlivé a za co nese odpovědnost.
Právě morálnímu vývoji dětí se v podcastu Hanky ve středu dění věnují Hanka Trejklová a Hanka Slabá. Ukazují, že cesta od dětského „poslechnu, protože to řekl dospělý“ k vlastnímu svědomí trvá roky. A velkou roli v ní hraje možnost rozhodovat se a zažívat přirozené důsledky svých voleb.
Morálku dítěti nemůžeme jednoduše předat
U malých dětí ještě nemůžeme očekávat stejné morální uvažování jako u školáků nebo dospívajících. Nejprve se orientují podle dospělých a pravidel, která jim dávají pocit řádu a bezpečí. Postupně ale začínají přemýšlet nad tím, proč pravidla existují a jestli jsou spravedlivá.
Právě proto má velký význam příklad dospělých. Pokud po dítěti chceme respekt k ostatním, odpovědnost nebo ohleduplnost, potřebuje tyto principy také vidět kolem sebe. Nestačí o nich mluvit. Děti velmi pozorně sledují, jak se rozhodujeme my sami a zda se podle pravidel, která po nich požadujeme, také chováme.
Od pravidel ke spravedlnosti
Výrazný posun přichází ve školním věku. Děti začínají pravidla nejen přijímat, ale také zpochybňovat a diskutovat o nich. Silně vnímají spravedlnost a zajímá je, proč něco platí právě tak, jak to dospělí nastavili. Místo slepého následování pravidel tak postupně přichází vlastní uvažování.
V tomto období dává smysl děti do tvorby pravidel zapojovat. Mohou společně přemýšlet, co třída nebo rodina potřebuje, aby se v ní všem dobře fungovalo. Pravidlo pak nevnímají jen jako příkaz shora, ale rozumějí jeho smyslu a vlastní odpovědnosti za to, jak společné prostředí vypadá.
Bez rozhodování se odpovědnost učí těžko
Jedna z důležitých myšlenek rozhovoru zní jednoduše: morálka potřebuje rozhodování. Aby se dítě naučilo nést odpovědnost, musí dostávat příležitosti skutečně něco zvolit. Při rozhodování zvažuje situaci, přemýšlí nad možnostmi a postupně se učí vnímat také důsledky své volby.
To samozřejmě neznamená, že necháme malé dítě rozhodovat o všem. Schopnost předvídat důsledky se teprve vyvíjí a ani dospívající ji ještě nemají plně vyzrálou. Svoboda proto potřebuje hranice odpovídající věku. Uvnitř nich ale dítě potřebuje prostor zkoušet, rozhodovat se, někdy se splést a ze své zkušenosti se poučit.
Odměny a tresty nestačí
Když dítě něco udělá jen proto, aby získalo odměnu nebo se vyhnulo trestu, ještě to neznamená, že pochopilo, proč je dané jednání správné. Montessori přístup proto směřuje k tomu, aby dítě pravidla a odpovědnost postupně přijalo za své.
Cílem není dítě, které se správně chová pouze tehdy, když se někdo dívá. Chceme, aby časem dokázalo samo posoudit situaci a rozhodnout se podle vlastního svědomí. Takový vývoj samozřejmě nekončí nástupem do školy ani dospíváním. Nad tím, co považujeme za správné a jak naše rozhodnutí ovlivňují ostatní, přemýšlíme celý život.
Nejde jen o to, co je dobré pro mě
S dospíváním se svět dítěte rozšiřuje. Stále větší význam získávají vrstevníci a společnost a mladý člověk hledá vlastní místo mezi ostatními. Právě tehdy může přemýšlení o morálce překročit jednoduchou otázku „Co se stane mně?“ a směřovat k otázce „Co moje rozhodnutí znamená pro ostatní?“
A možná právě tady leží jedna z nejdůležitějších částí morální výchovy. Nechceme děti naučit pouze dodržovat pravidla. Chceme jim postupně pomoci vyrůst v lidi, kteří dokážou přemýšlet o svých rozhodnutích, přijmout za ně odpovědnost a vnímat, že jejich jednání má dopad i na svět kolem nich.
Celý rozhovor Hanky Trejklové a Hanky Slabé v podcastu Hanky ve středu dění si můžete pustit zde:
CZ
EN
