Proč jsou puberťáci v něčem podobní batolatům: O růstu, hranicích a důvěře

Batole, které v obchodě nutně potřebuje balónek, a dospívající, který ve stejnou chvíli naléhavě požaduje data do telefonu. Předmět jejich touhy je jiný, intenzita emocí ale může být překvapivě podobná. Dospívání a batolecí věk totiž spojuje více věcí, než by se na první pohled mohlo zdát. Právě podobnostem mezi obdobím od narození do tří let a dospíváním se věnuje nový díl podcastu Hanky ve středu dění. Hanka Slabá a Hanka Trejklová společně hledají souvislosti mezi těmito dvěma životními etapami. Malé dítě se učí chodit, mluvit a zvládat běžné činnosti. Dospívající řeší vztahy, školu, budoucnost a vlastní místo ve světě.

Obě období provází rychlý vývoj, silné emoce a rostoucí potřeba samostatnosti. Dítě zároveň citlivě vnímá, jak s ním dospělí komunikují. Ani batole, ani dospívající nepotřebují dokonalého rodiče. Potřebují především dospělého, který zůstává nablízku, jedná s respektem a dokáže nastavit srozumitelné hranice.

Dospívání a batolecí věk jako období velkých změn

První tři roky života přinášejí intenzivní objevování. Dítě poznává vlastní tělo, učí se pohybovat, komunikovat a orientovat se ve svém prostředí. Postupně si také buduje první pocit samostatnosti.

Typické dětské „já sám“ není jen projevem vzdoru. Dítě potřebuje zkoušet, co už dokáže bez pomoci dospělého. Podobný proces přichází také během dospívání, jen na jiné úrovni. Mladý člověk hledá odpovědi na otázky, kým je, co ho zajímá a kam patří. Z dětského „já sám“ se postupně stává „já po svém“. Pro rodiče může být tato proměna náročná. Dospívající zpochybňuje pravidla, mění názory a chce získat větší vliv na vlastní život. To ale neznamená, že rodiče přestává potřebovat. Stále potřebuje bezpečný bod, ke kterému se může vracet.

Rychlý vývoj přináší únavu i potřebu pohybu

Dospívání a batolecí věk spojuje také rychlý tělesný vývoj. U malého dítěte můžeme změny pozorovat téměř ze dne na den. U dospívajícího nejsou vždy tak nápadné, přesto jeho tělo prochází intenzivním obdobím.

Růst, hormonální změny a nároky školy mohou přinášet únavu, kolísání energie a větší potřebu spánku. Dospívající, který dlouho spí nebo se ráno těžko probouzí, proto nemusí být jednoduše líný. Jeho tělo potřebuje čas na regeneraci. Důležitou roli hraje také pohyb. Batole potřebuje lézt, běhat, nosit a zkoumat své okolí. Dospívajícím může prospívat sport, pobyt venku, práce rukama nebo čas v přírodě. Pohyb pomáhá uvolnit napětí a lépe zvládat každodenní zátěž.

Silné emoce potřebují klidného dospělého

Batole, které se vzteká, často ještě neumí jinak vyjádřit frustraci, únavu nebo silnou touhu. Dospívající má mnohem více slov, jeho emoce ale mohou být podobně intenzivní.

Místo pláče na podlaze může přijít odseknutí, zabouchnutí dveří nebo nepříjemná poznámka. V takových chvílích pomáhá nevnímat každou prudkou reakci jako osobní útok. Za chováním může stát emoce nebo situace, se kterou si dítě zatím neumí poradit. To neznamená tolerovat nadávky nebo rezignovat na hranice. Dospělý může jednat jasně, klidně a s respektem. Některé konflikty navíc není nutné vyřešit uprostřed největšího emočního vypětí. Někdy pomůže dát všem prostor a k situaci se vrátit později.

Samostatnost neznamená nechat dítě samotné

Batole i dospívající potřebují postupně získávat větší vliv na vlastní život. U malého dítěte to může znamenat možnost něco vyzkoušet, udělat chybu a začít znovu. Dospívající už dělá větší rozhodnutí a jejich následky mohou být nepříjemnější. Právě vlastní zkušenosti mu ale pomáhají učit se odpovědnosti. Podpora samostatnosti neznamená, že rodič úplně ustoupí do pozadí. Dítě stále potřebuje vědět, že je dospělý nablízku. Společné vaření, cesta autem, procházka nebo běžná práce mohou přirozeně vytvořit prostor pro rozhovor.

Důležité je zachovat otevřené dveře. Dítě by mělo vědět, že se může zeptat, přiznat chybu nebo říct, že něco nezvládá.

Co nám chování dítěte říká

Chování dítěte nám často napovídá, co právě prožívá. Batole může svým vztekem ukazovat únavu nebo zahlcení. Dospívající může prudkou reakcí vyjadřovat frustraci, nejistotu nebo potřebu větší samostatnosti. Nemusíme každé chování omlouvat. Pomáhá ale přemýšlet o tom, co se za ním skrývá. Je dítě unavené? Má dostatek pohybu? Zažilo neúspěch? Potřebuje více prostoru pro vlastní rozhodování, nebo naopak větší jistotu?

Právě tady se dospívání a batolecí věk znovu potkávají. V obou obdobích dítě potřebuje dospělého, který se nedívá pouze na jeho chování. Snaží se také porozumět tomu, co dítě prožívá a co právě potřebuje.

Co potřebují batolata a dospívající od rodičů?

Přestože tato dvě období dělí mnoho let, některé potřeby zůstávají podobné. Děti potřebují bezpečí, respekt, prostor pro samostatnost a zároveň srozumitelné hranice. Potřebují dospělého, který dokáže říct ne a přitom zůstane nablízku. Někoho, kdo jim dovolí růst, hledat vlastní cestu, dělat chyby a postupně přebírat odpovědnost. Klid, respekt, důvěra a jasné hranice neznamenají rezignaci na rodičovskou autoritu. Naopak vytvářejí prostředí, ve kterém může dítě postupně růst a osamostatňovat se.

Celý rozhovor Hanky Slabé a Hanky Trejklové na téma podobností mezi batolecím obdobím a dospíváním si můžete poslechnout v podcastu Hanky ve středu dění.