Z medicíny k srdci: Je Montessori jen „jiná škola“, nebo recept na šťastný život?

From Medicine to the Heart: Is Montessori just „another school“ or a recipe for a happy life?

27. 2. 2026

Možná jste to už slyšeli. Montessori je „ta škola, kde si děti dělají, co chtějí“. Nebo je to ten „alternativní svět pro bohaté“, kde se vše točí kolem dřevěných hraček. Ale co když je to všechno úplně jinak? Co když je Montessori vzdělávání ve skutečnosti tou nejupřímnější odpovědí na otázky, které si jako rodiče klademe každou noc: Bude moje dítě v životě šťastné? Najde svůj smysl? Dokáže si poradit v chaosu dnešního světa?

Darina Gurutidu, ředitelka brněnské školy Perlička, si tyto otázky kladla také. Její cesta k Montessori nevedla přes pedagogické fakulty, ale přes operační sály a dravý svět farmaceutického byznysu. Jako vystudovaná lékařka měla nalinkovanou kariéru, ale stačil jeden den na úrazové nemocnici, aby pochopila, že její poslání leží jinde. Nechtěla jen léčit následky, chtěla budovat pevné základy.

Není to sekta, je to návrat k podstatě

Často se setkáváme s předsudkem, že Montessori hraničí s jakýmsi uzavřeným kultem. Inspirována hlubokým vhledem Marie Montessori, i Darina v podcastu připomíná, že tato cesta není o uctívání metody, ale o uctívání života. Maria Montessori mluvila o lidstvu jako o „jednom národu“. Její vize nebyla o tom, naučit děti číst dříve než ostatní, ale o „sociální změně“. O výchově člověka, který vnímá potřeby celku stejně citlivě jako ty své.

Když intelekt ustoupí transformaci: Revoluce v dospívání

Nejkritičtějším a zároveň nejvíce fascinujícím obdobím je dospívání. Zatímco běžný vzdělávací systém v tuto chvíli „přitápí pod kotlem“ testů a biflování, Montessori volí opačnou cestu. Mezi 12. a 15. rokem prochází dítě (nebo už mladý dospělý) tak masivní tělesnou a psychickou proměnou, že jeho čistě intelektuální kapacita přirozeně klesá.

„Společnost vidí pubertu jako problém, my ji vidíme jako příležitost,“ říká Darina. Místo toho, aby studenty v Perličce nutili sedět v lavicích a memorovat fakta, posílají je na farmu. Proč? Protože dospívající potřebuje cítit svou vlastní hodnotu – to, čemu Maria Montessori říkala valorizace. Když teenager postaví kurník, uvaří oběd pro celou komunitu nebo vymyslí projekt, který reálně vydělá peníze, zažívá pocit, který mu žádná jednička v žákovské knížce nedá. Zažívá pocit, že je dospělý a užitečný.

Víra v hodnoty v éře umělé inteligence

Dnešní doba nás děsí nástupem AI a sociálních sítí. Bojíme se, že naše děti ztratí kontakt s realitou. Darina Gurutidu však nabízí uklidňující perspektivu. Technologie nejsou nepřítel, pokud má dítě vnitřní kompas. Pokud student prošel systémem, který ho učil kriticky myslet, nést zodpovědnost a znát svou vlastní cenu, stává se AI jen dalším nástrojem v jeho rukou, nikoliv jeho pánem.

V březnu se v Brně uskuteční konference Rediscovering Montessori, kde vystoupí světové špičky oboru. Nebudou mluvit o tom, jak lépe skládat růžovou věž. Budou mluvit o tom, jak skrze vzdělávání otevřít srdce dítěte. Protože, jak ukazuje příběh Dariny i celé Perličky, Montessori není jen škola. Je to odvaha dovolit dětem být lidmi v celé jejich hloubce.

Závěrečné zamyšlení

Až příště uslyšíte slovo Montessori, nevzpomeňte si na pomůcky. Vzpomeňte si na mladého člověka, který stojí pevně na svých nohou, umí se postarat o sebe i o druhé a nebojí se budoucnosti. To je ten skutečný „odkaz na desce školy“, o kterém sní i Darina Gurutidu.

---

SHRNUTÍ

Článek vyvrací mýty o Montessori a ukazuje ho jako hluboký systém budování charakteru, zejména v kritickém věku dospívání. Klíčem je reálná práce, která dává studentům pocit vlastní hodnoty a připravuje je na svět technologií skrze silné vnitřní hodnoty.