Existuje typ dítěte, pro který je montessori ideální? Je montessori pro všechny děti, nebo některým tento způsob vzdělávání jednoduše nesedne? Právě na tuto otázku rodičů hledají odpověď Hanka Trejklová a Hanka Slabá v podcastu Hanky ve středu dění. Vycházejí přitom z typologie Šárky Mikové a porovnávají její pohled s tím, jak k dětem přistupuje montessori.
Typologie mohou být užitečným nástrojem. Pomáhají nám lépe rozumět sobě, dětem i tomu, proč každý reagujeme trochu jinak. Problém přichází ve chvíli, kdy z užitečného vodítka uděláme škatulku a podle ní začneme rozhodovat, co dítě zvládne, jaké je a kam patří.
Typologie může pomoci dítě lépe pochopit
Typologie osobnosti se snaží zachytit určité vrozené preference a způsoby, jakými lidé vnímají svět, rozhodují se nebo reagují na své okolí. Rodičům tak mohou nabídnout nový pohled na chování dítěte, kterému dosud třeba úplně nerozuměli. Místo otázky „Proč to zase dělá?“ můžeme začít přemýšlet nad tím, co za jeho chováním stojí a co v danou chvíli potřebuje.
Právě v tom může mít typologie velký přínos. Neměla by ale nahradit každodenní pozorování konkrétního dítěte. Každé dítě má vlastní zkušenosti, vyrůstá v jiném prostředí a postupně se vyvíjí. Jeden typ nám proto nikdy neřekne všechno.
Dítě není jeden neměnný typ
Děti se vyvíjejí a s věkem se mění také způsob, jakým reagují na svět kolem sebe. Jinak se chovají v šesti letech, jinak v dospívání a jinak budou fungovat v dospělosti. Montessori proto sleduje nejen osobnost dítěte, ale především jeho vývojové období a aktuální potřeby.
Příliš pevná nálepka může dítě naopak brzdit. Pokud opakovaně slyší, že „není společenský typ“, může časem přijmout představu, že vztahy s ostatními zkrátka nejsou pro něj. Podobně fungují označení jako stydlivý, nešikovný nebo naopak šikulka. Slova, která o dětech používáme, mohou postupně ovlivnit i to, jak začnou vnímat samy sebe.
Je montessori pro všechny děti?
S montessori se někdy pojí představa dítěte, které si samo vybere práci, dlouho se soustředí, dodržuje pravidla a nepotřebuje příliš vedení. Jenže samostatnost není podmínkou, se kterou musí dítě do montessori školy přijít. Je jednou ze schopností, které tam postupně rozvíjí.
Dítě, které zatím neumí plánovat, potřebuje větší podporu. Jiné se potřebuje naučit spolupracovat, další naopak získat jistotu při samostatné práci. Průvodce proto nečeká na dítě, které už všechny potřebné schopnosti má. Pozoruje ho a pomáhá mu postupně rozvíjet oblasti, ve kterých podporu potřebuje.
Při výběru školy se dívejme na konkrétní prostředí
Otázku, zda je montessori pro všechny děti, proto nejde vyřešit jen pomocí osobnostního typu. Pro rodiče je mnohem užitečnější podívat se na konkrétní školu. Jak pracuje s rozdílnými potřebami dětí? Kolik podpory průvodci nabízejí? Mají děti prostor pro akademickou práci, tvořivost, praktické činnosti i spolupráci? A co se děje, když dítě potřebuje více vedení?
Samotné označení montessori totiž neznamená, že každá škola funguje stejně. Rodiče by proto měli poznat konkrétní prostředí, průvodce i způsob práce a ptát se, zda právě tam jejich dítě dostane prostor rozvíjet své silné stránky a zároveň pracovat na tom, co mu zatím nejde.
Dítě potřebujeme poznávat, ne zařadit
Typologie nám může nabídnout zajímavý pohled a pomoci pojmenovat něco, čeho jsme si u dítěte už dávno všímali. Neměla by se ale stát definitivním návodem na to, jaké dítě je a co od něj můžeme očekávat. Dítě není hotová osobnost. Roste, zkouší nové věci, získává zkušenosti a postupně se mění.
Když tedy přemýšlíme, zda je montessori pro všechny děti, možná hledáme příliš jednoduchou odpověď. Důležitější je zjistit, zda konkrétní škola dokáže dítě poznat, respektovat jeho současné potřeby a zároveň ho podporovat v dalším růstu. Nejde o to najít dítě, které se hodí do montessori. Jde o to vytvořit prostředí, ve kterém má prostor rozvíjet se právě ono.
Celý rozhovor Hanky Trejklové a Hanky Slabé v podcastu Hanky ve středu dění si můžete pustit zde:
CZ
EN
