Archiv autora: hanka

News from the farm II.

Blogen

During the week of February 28 to March 4, we enjoyed another week on the farm. 

At the beginning of the week Mirka and Matouš Vlčkovi, the owners of the farm, came to us for their regular monthly meeting with the students. We had many questions for them about their plans for the spring and other things where their work and our work on the farm connect. The meeting was organised in a formal way of a team meeting and we students took our own minutes. 

We learned that plans are underway to renovate the toilets and showers inside the house. There will be two girls‘ showers and toilets downstairs and two boys‘ showers and toilets upstairs. We will also be adding a classroom with a glass wall instead of a garage. We’ll have a new workshop room and a new storage room. 

In the barn, the owners will build us a wooden floor, and an outdoor kitchen. There will also be tables and chairs so that we can cook outside, and so that we can learn outside. Also, when parents come, we will have a place where they can sit and have some snacks and where we can host them. We are really looking forward to that. 

Mirka Vlčková is exploring the possibility of getting a grant for a project to revitalise the Makyta stream, the water reservoir, and maybe to build a root waste water treatment plant. These things are in the exploration stage of possibilities, and we hope they work out, because we would all very much like to see the farm run in an environmentally friendly way. We are now thinking about who among us would like to participate in this project with Mirka. We have the opportunity to learn a lot from it. 

We also talked about the events that will take place on the farm until the summer. There will be a visit by directors of the international Montessori schools, they will be at the Montessori Institute for training in April, and we can show them around the farm. Also, the mayors of the 11 surrounding villages are coming to see us, and we will have a meeting of the Local Action Group Hřebeny. We want to connect the farm to surrounding events and local life, and this will be a wonderful opportunity to meet local active citizens from non-profits, the fire department, etc. Other community events are being planned by Sona Havlíčková and information about them will be coming soon. 

We discussed a number of other things: where to put the compost, what to do with the hay we don’t need now, what ecological detergents to buy for the farm, whether we are going to do a bee project, and much more. 

Throughout the week on the farm we were accompanied by Zuzka, our main program coordinator, who shared with us days and nights, workshops, activities, cooking and cleaning. She was our main liaison.  We alternated between working outside and attending seminars. We steadily assembled our new furniture and beds for the rooms. Michal helped us build birdhouses, Majda came to us for Spanish and Anička for physics, and we discovered the laws of nature in the field. We also used it again to explore biological knowledge in practice with Jitka. We finished establishing the garden beds and prepared them for the first sowing.

Together with Franta we had a maths seminar, and we worked on independent work in English and other areas of our curriculum in „Open work time“. With Vitezslav we had a wonderful musical evening with the sound of piano, guitar and especially singing. 

Also on Wednesday, our director Hanka came to visit us with Richard, an American educator and Montessori and farm enthusiast, with whom some of us had a great English conversation and invited him to dinner. It was nice to host someone at our „home“ on the farm. And it was nice to see someone so excited about our home. 

During the social-humanities block, with Pavla we had a long discussion about the current situation in the world in relation to the war in Ukraine. We are very sensitive to our values and democratic pillars of society, and the current situation affects us all. We had a week to ourselves on the farm, but we did not break away from reality. We needed to discuss everything properly, to find answers and to express our feelings and opinions. After all, Montessori is a way of education for peace. Our common effort is to learn to live together in our community, thus strengthening our attitudes, habits and values well into adulthood and life. To be able to sort information, seek it out and think critically about it. To not just accept what we hear, but to be able to think, process and talk about things. To be able to help and seek solutions. That is what we need to focus on. So the goal of teaching is not just to learn years and patterns from books. The goal is to grow into a person, thinking, working, helping, anchored in society and knowing their own value, with respect for themselves and others. 

During the week we had again many experiences, activities, community games in the evenings and moments of intimate sharing with each other. 

And when some of us greeted Hanka with the words – thank you for being here, we don’t even want to go home – we meant it and we were sincere. Some of us are still trying to figure out how to combine the farm with the rings in Prague, what has more meaning, weight, and sense for us. How to step out of our comfort at home and plunge into independence beyond the demands of our parents. We consider what we want and how to move forward in our growing up. It’s all part of our journey, it’s an evolution and not an easy one at that. It’s good to have adults around to help us through it. To find ourselves and the right path for us. 

On behalf of the adolescent programe team and students, Hanka Chramostová

Share

Zprávy z farmy II.

Blog

V týdnu od 28.2.do 4.3.jsme si užili další týden pobytu na farmě. 

Na začátku týdne za námi přijeli Mirka a Matouš Vlčkovi, majitelé farmy, na pravidelné měsíční jednání se studenty. Měli jsme na ně mnoho otázek týkajících se plánů na jaro a dalších věcí, kde se jejich a naše práce na farmě propojuje. Setkání mělo formální podobu týmového meetingu a my studenti jsme z něj sami dělali zápis. 

Dozvěděli jsme se, že se připravuje rekonstrukce toalet a sprch uvnitř domu. V přízemí budou dvě dívčí sprchy a toalety a v patře budou dvě chlapecké sprchy a toalety. Přibude nám také učebna s prosklenou stěnou, místo garáže. Budeme mít novou dílnu a nový sklad. 

Ve stodole nám majitelé vybudují dřevěnou podlahu, a také venkovní kuchyni. Budou zde též stoly a židle, abychom si mohli vařit i venku, a abychom se mohli učit venku. Také, až přijedou rodiče, budeme mít místo, kde si budou moci sednout a dát si nějaké občerstvení. Na to se moc těšíme. 

Mirka Vlčková zkoumá možnost získat dotaci na projekt revitalizace potoku Makyta, vodní nádrže a možná i na stavbu kořenové čističky. Tyhle věci jsou ve fázi průzkumu možností, a my doufáme, že dopadnou, protože bychom si všichni moc bychom přáli, aby farma fungovala ekologicky, a aby byla šetrná k přírodě. My teď přemýšlíme, kdo z nás by se chtěl na tomto projektu s Mirkou podílet. Máme možnost se na tom hodně věcí naučit. 

Povídali jsme si také o akcích, které se do léta budou na farmě konat. Chystají se za námi podívat ředitelé zahraničních Montessori škol, kteří budou v dubnu na školení v Montessori Institutu, a my je můžeme na farmě provést. Také za námi přijedou starostové okolních 11 obcí, a bude u nás schůzka Místní akční skupiny Hřebeny. Chceme farmu napojovat na okolní dění a tohle bude úžasná příležitost, jak se seznámit s místními aktivními občany z neziskovek, sboru hasičů, atd. Další komunitní akce chystá Soňa Havlíčková a brzy o nich budou také informace. 

Probírali jsme ještě řadu dalších věcí: kam umístíme kompost, co se senem, které nyní nepotřebujeme, jaké eko prostředky na farmu nakoupit, že se chystáme na projekt včely, a mnoho dalšího. 

V průběhu celého týdne na farmě nás provázela Zuzka, naše hlavní koordinátorka programu, která s námi sdílela dny i noci, semináře, aktivity, vaření i úklid. Byla naším styčným bodem.  Střídavě jsme se pohybovali mezi prací venku a semináři. Vytrvale jsme montovali náš nový nábytek a postele do pokojů. S Michalem jsme stavěli ptačí budky, přijela za námi Majda na španělštinu i Anička na fyziku, objevovali jsme přírodní zákonitosti přímo v terénu. Ten jsme využili opět i na zkoumání biologických znalostí v praxi s Jitkou. Dokončili jsme založení záhonů a připravili je na první osetí.

S Frantou jsme absolvovali matematický seminář, zpracovávali jsme v “Open work time” samostatnou práci z angličtiny a dalších oblastí našeho kurikula. S Vítězslavem jsme prožili úžasný hudební večer za zvuku piana, kytary a především zpěvu. 

Ve středu za námi také přijela ředitelka Hanka na návštěvu s Richardem, americkým pedagogem a nadšencem pro montessori a farmu, se kterým jsme si někteří z nás skvěle anglicky popovídali a pozvali jej na večeři. Bylo příjemné pohostit někoho u nás “doma” na farmě. A bylo příjemné vidět, jak je z našeho domova někdo tak nadšený. 

S Pavlou jsme v rámci společensko-humanitního bloku dlouho diskutovali současnou situaci ve světě v souvislosti s válkou na Ukrajině. Naše hodnoty a demokratické pilíře společnosti vnímáme velmi citlivě a na nás všechny současná situace doléhá. Na farmě jsme prožili týden jen sami pro sebe, ale od reality jsme se neodtrhli. Potřebovali jsme vše pořádně probrat, diskutovat, hledat odpovědi a vyjádřit své pocity a názory. Vždyť Montessori je cesta vzdělávání k míru. Naším společným úsilím je naučit se v naší komunitě společně žít, tím si upevňovat naše postoje, návyky a hodnoty i do dospělosti a života. Umět třídit informace, hledat je i kriticky o nich přemýšlet. Nepřejímat jen slyšené, ale umět o věcech přemýšlet, zpracovávat a mluvit. Umět pomoci a hledat řešení. Na to se potřebujeme zaměřovat. Cílem výuky tak není jen učit se z knih letopočty a vzorečky. Cílem je vyrůst v osobnost, myslící, pracující, pomáhající, ukotvenou ve společnosti a znalou vlastní hodnoty, s respektem k sobě a ostatním. 

Během týdne jsme prožili opět mnoho zážitků, aktivit, po večerech měli komunitní hry i chvilky komorního sdílení mezi sebou. 

A když jsme někteří z nás Hanku vítali slovy – děkujeme, že tu jsme, nechce se nám ani domů – mysleli jsme to vážně a upřímně. Někteří z nás stále řeší, jak farmu skloubit s kroužky v Praze, co má pro nás větší význam, váhu, smysl. Jak vystoupit ze svého pohodlí doma a vrhnout se do samostatnosti mimo nároč rodičů. Zvažujeme, co chceme a jak se posunout dál ve svém dospívání. To vše je součástí naší cesty, je to vývoj a vůbec ne lehký. Je fajn mít kolem sebe dospělé, kteří nám v tom pomohou. Nalézt sami sebe a tu svou pravou cestu přímo pro nás. 

Za tým adolescentního programu a studenty sepsala Hanka Chramostová

Share

How to talk to children about the war and about what is currently happening?

Blogen

Dear parents, we greet you at the beginning of this week with sadness in our hearts caused by the events in Ukraine. 

We are all trying to navigate the situation and find our relationship to what is happening. Our main task at Andílek is to think of the children and help them to feel safe and to understand what is happening to the best of our ability. 

If you’re looking for support in talking to your children about these things, the following lines might inspire you. We have prepared them in cooperation with the Montessori Institute Prague and the Norwegian Montessori Association. 

These are some of the most important points you can stick to when you think about these things. Please remember that every child is unique, every child differs in age and every child is different in sensitivity. The points below are indicative and formulated in general terms. The final form of what you communicate to your children is up to you, and should be based on your knowledge of your child. Let the following lines be a support to you in this difficult task. We are thinking of you and want you to know that we are in this with you. 

So here are a few tips on how to do it:

Take the initiative and talk to your children about what is happening. Maybe they want to talk about it but don’t know how to start. Talk to them about your own fears and worries. Be open. Children can feel how you feel. Hidden anxiety does more harm than age-appropriate truthful information shared. 

Listen to your children and allow them to ask questions and talk about what they don’t understand, what they are afraid of, and what they are interested in. Focus on creating space for conversation. 

Make it clear to your children that it is okay to be scared and sad and that it is okay to talk about it. Continue the conversation over time, leaving the door open. Children need to know that they can come to you every day. 

Remember that children take in more than you think. The news in the media is not designed for children and often only pieces of the whole get through to them, and they are then unable to understand the context. Be an appropriate filter or gatekeeper of information. 

A starting point for a conversation may be a report that a child has seen in the newspaper or on television, or perhaps that the child knows someone in the area or has relatives there. 

Be as specific as possible, avoiding the use of complicated words and terminology. 

Remember that young children often do not understand the full context and may be afraid of what they see, hear, or because they experience that adults are worried and afraid. Older children may understand more but have a need to talk about their fears and thoughts. 

If possible, limit children’s exposure to frequent news on TV and radio and give them a break so they can recover. 

Help children to feel safe by telling them about all that people are doing to find solutions to war and conflict. Talk about the responsibility and efforts of adults to end war and violence. 

Give children hope by explaining the active presence of the international community, for example through the presence of the UN, the Refugee Council or other NGOs. There are many adults in the world who want peace, on both sides of this conflict. 

Adults should support children who want to help. Children can collect money, send letters or drawings to their governments and other countries asking for peace, etc. Help them to take an active part in helping others if your children want to. 

Involve children in family decisions about e.g. aid (how much money to send, where to send it, whether to offer accommodation, etc.).

Talk to children about the conflict itself, not just about war as an extreme solution. Be positive, show children how to go through a difficult time.

Yours, Hanka Chramostova on behalf of the whole team of Andílek.

Share

Jak mluvit s dětmi o válce a o tom, co se aktuálně děje?

Blog

Milí rodiče, zdravíme Vás na začátku tohoto týdne se smutkem v srdci způsobeným děním v Ukrajině. 

Všichni se snažíme v nastávající situaci zorientovat a najít si svůj vztah k tomu, co se děje. Naším hlavním úkolem v Andílku je myslet na děti a pomáhat jim, aby se cítily bezpečně, a aby v rámci svých možností chápaly, co se děje. 

Pokud hledáte podporu v tom, jak s vašimi dětmi o těchto věcech mluvit, následující řádky by vám mohly být inspirací. Připravili jsme je ve spolupráci s Montessori Institute Prague a Norskou Montessori Asociací. 

Jde o pár nejdůležitějších bodů, kterých se můžete držet, až o těchto věcech budete přemýšlet. Pamatujte, prosíme, na to, že každé dítě je jinak staré, každé dítě je jiné a každé dítě je jinak citlivé. Níže uvedené body jsou orientační a formulované obecně. Konečná forma toho, co vašim dětem sdělíte je na vás, a měla by být postavená na znalosti vašeho dítěte. Budiž vám následující řádky podporou v tomto nelehkém úkolu. Myslíme na vás a chceme, abyste věděli, že jsme v tom s vámi. 

Zde tedy oněch několik tipů jak na to:

Převezměte iniciativu a mluvte s vašimi dětmi o tom, co se děje. Možná o tom chtějí mluvit, ale nevědí, jak začít. Mluvte s nimi o svých vlastních obavách a starostech. Buďte otevření. Děti cítí, jak se cítíte vy. Skrývaná úzkost napáchá více škody, než věku přiměřená pravdivě sdílená informace. 

Naslouchejte vašim dětem a umožněte jim klást otázky a mluvit o tom, čemu nerozumějí, čeho se bojí a co je zajímá. Zaměřte se na vytvoření prostoru pro rozhovor. 

Dejte dětem jasně najevo, že je v pořádku mít strach a být smutný a že je dobré o tom mluvit. Pokračujte v rozhovoru v průběhu času, nechte dveře otevřené. Děti potřebují vědět, že za vámi mohou přijít každý den. 

Nezapomeňte, že děti toho do sebe nasají víc, než si myslíte. Zprávy v médiích nejsou koncipovány pro děti a často se k nim dostanou jen kousky celku, a ty pak nejsou schopny pochopit souvislosti. Buďte přiměřeným filtrem či strážcem informací. 

Výchozím bodem pro rozhovor může být zpráva, kterou dítě vidělo v novinách nebo v televizi, nebo třeba to, že dítě zná někoho z dané oblasti nebo tam má příbuzné. 

Buďte co nejkonkrétnější, vyhněte se používání složitých slov a terminologie. 

Nezapomeňte, že malé děti často nechápou celý kontext a mohou se bát toho, co vidí, slyší, nebo protože zažívají, že dospělí mají obavy a strach. Starší děti mohou chápat více, ale mají potřebu mluvit o svých obavách a myšlenkách. 

Pokud je to možné, omezte vystavování dětí častým zprávám v televizi a rádiu a dopřejte jim  oddech, aby se mohly vzpamatovat. 

Pomozte dětem získat pocit bezpečí tím, že jim budete vyprávět o všem, co lidé dělají pro to, aby našli řešení války a konfliktu. Hovořte o odpovědnosti a snaze dospělých o ukončení války a násilí. 

Dodejte dětem naději vysvětlením aktivní přítomnosti mezinárodního společenství, například prostřednictvím přítomnosti OSN, Rady pro uprchlíky nebo jiných nevládních organizací. Na světě je mnoho dospělých, kteří chtějí mír, a to na obou stranách tohoto konfliktu. 

Dospělí by měli podporovat děti, které chtějí pomáhat. Děti mohou vybírat peníze, posílat dopisy nebo kresby s požadavky na mír vládám svých zemí i jiných zemí apod. Pomozte jim aktivně se zapojit do pomoci druhým, pokud o to vaše děti stojí. 

Přizvěte děti k rodinnému rozhodování např. o pomoci (kolik peněz poslat, kam, zda nabídnout ubytování apod.)

Mluvte s dětmi o konfliktu jako takovém, nejen o válce jako extrémním řešení. Buďte pozitivní, ukažte dětem, jak náročným obdobím projít.

Vaše, Hanka Chramostová za celý tým Andílka.

Share

The first week at the farm will always be remembered!

Blogen

The first week-long field trip of Andílek’s upper elementary students to our new farm took place in early February. We still have it in our minds and are still feeling the vibes, we adults and students alike. 

It was a giant step for all of us. 

What were our strongest feelings? Well, we felt mostly the utter enthusiasm of the students which touched the hearts of us adults. And we also all became aware that this is going to be a huge job, which brought some concern and fear. 

We are standing at the threshold of something new, unknown, and we have a feeling that it will be big, but we also have a feeling that we have no idea how big it actually will be :). 

How do we go forward in such a time? Experience tells us that when there is a big project coming up, it’s best to take it one step at a time. 

And so we started by settling in the house and creating a relationship to the place where we will live and work together. The students worked out the rules of how to function together in our farm community, divided up the chores, and took turns cooking. We spent a lot of time doing activities that lead to bonding and deepening our relationships. 

We managed to do a series of workshops, work outdoors, assemble furniture, track game and plan. The evenings featured community activities as well important „deep talks“ behind closed students’ doors.

The leitmotif of our entire stay was the making of farm themed videos. Students split up into three groups, divided the roles, made a script and filmed, edited and created short videos about our farm. It is Incredible what students can do on a plain cell phone  .

I am happy to share one of them with you now.

Yours, Hanka Chramostova and Zuzka Kašparová on behalf of the whole adolescent team of our school.

Share

První týden na farmě si budeme navždy pamatovat!

Blog

První týdenní výjezd studentů 2.stupně Andílka na naši novou farmu se konal na začátku února, a pořád ho máme v hlavě a stále cítíme dozvuky, my dospělí, i studenti.

Byl to pro nás všechny obří krok.

Jaké byly naše nejsilnější pocity? No, cítili jsme hlavně naprosté nadšení studentů, a díky tomu jsme my dospělí byli dost dojatí. A též jsme všichni zažívali uvědomění si, že to bude obrovská práce, a s tím byly spojené též trochu obavy a strach.

Stojíme na prahu něčeho nového, neznámého, a tušíme, že to bude velké, a tušíme, že ani nevíme, jak moc velké to bude :).

Jak se v takovou chvíli posunout vpřed? Zkušenosti říkají, že když nás čeká velký projekt, nejlepší je vzít to krok za krokem.

A tak jsme zahájili jsme zabydlováním domu a vytvářením si vztahu k místu, kde budeme spolu bydlet a žít. Studenti sepisovali pravidla jak budeme spolu fungovat v naší faremní komunitě, rozdělili si služby a střídali se ve vaření. Hodně času jsme věnovali aktivitám vedoucím ke stmelování a prohlubování našich vztahů.

Stihli jsme řadu seminářů, práci venku, sestavování nábytku, stopování zvěře a plánování. Po večerech probíhaly komunitní aktivity a za zavřenými dveřmi studentů došlo i na důležitá “deep talk”.

Celý pobyt jsme prolnuli linkou vytváření videí na téma farmy. Studenti se rozdělili do tří skupin s jasnými rolemi, sestavili si scénář a natáčeli, stříhali a tvořili výsledná pár minutová videa o naší farmě. Neskutečné, co studenti dokážou na běžném mobilu.

S radostí se s vámi o jedno z nich nyní dělím.

Vaše, Hanka Chramostová a Zuzka Kašparová za celý adolescentní tým školy.
​​

Share

JAK ROZVINOUT DĚTSKÉ SMYSLY?

Blog

Smyslové aktivity pomáhají u dětí rozvinout všech pět smyslů – hmat, zrak, sluch, čich a chuť. Pro batolata jsou aktivity na rozvoj smyslů velmi důležité. Od narození děti začínají poznávat svět všemi smysly.

Nejdřív jen pozorují a poslouchají. Jakmile je dítě schopné ovládat své ruce, popadne předmět v jeho blízkosti, aby jej prozkoumalo. Hmatový smysl zůstává důležitým nástrojem pro poznávání světa v raném dětství.

Existuje velmi jednoduchý a zábavný způsob, jak zapojit batole do senzorické aktivity prostřednictvím senzorických krabic. Smyslová krabička může být jakákoliv nádoba naplněná jakýmkoliv hmatovým materiálem, který děti zkoumají rukama.

CO BUDETE POTŘEBOVAT K VYTVOŘENÍ SMYSLOVÉ KRABIČKY?

  • Nádobu
  • Materiál – písek, čočka, krupička nebo mouka
  • Malé předměty

JAK NA TO?

  • Pozveme dítě, aby s námi pracovalo.
  • Ukážeme mu malé pedměty, které jsme si pro něj připravili.
  • Předměty si společně pojmenujeme.
  • Ujistěte se, že všechny předměty zná (nejedná se o jazykovou hodinu a dítě musí znát všechny předměty pojmenovat).
  • Vložte předmět do nádoby.
  • Schovejte je do písku či jiného materiálu.
  • Vyzvěte dítě, aby vložilo ruce do nádoby a hledalo předměty a zkusilo je pojmenovat.
  • Ideálně se dítě dotkne předmětu, po hmatu jej pozná, pojmenuje a poté teprve vyndá z krabice.

U starších dětí j je možné použít i pásku na oči, aby je to nesvádělo k používání zraku.

V této krabičce jsem použila:

  • klíč (je kovový, hladký a studený)
  • malou knížku (je papírová a skládá se ze stránek)
  • malý porcelánový hrnek
  • dvě kuličky (jedna je gumová a jedna vlněná)
  • dvě kostky (jedna dřevěná a jedna mramorová)

Poté co najdete všechny věci, je dobré opět o nich mluvit. K čemu se používají, zkusit je hledat doma nebo najít věci ze stejného materiálu či stejného tvaru.

Přejeme zábavné poznávání spolu s vašimi dětmi.

Share

Cibulová věž

Blog

ZAHRADNÍKŮV ROK – ÚNOR

Únor bílý pole sílí! Pole možná, já už mám zimy tak akorát. Energie nabraná v dobách tepla a hojnosti ubývá. Závidím medvědům zimní spánek a tažným ptákům jejich zimoviště. Už se těším na jaro až se začne sít a sázet. Na prví čerstvé zelené lístky a vitamíny ze zeleniny, která nemusela cestovat přes půl světa.

Jestli se vám hlavou honí podobné myšlenky, nezoufejte. Pojďte si zkusit vypěstovat alespoň trochu toho čerstvého listí do jídla doma za oknem. Teplo, vodu a živiny jsme doma i v zimě  schopni rostlinám zajistit. Co nám ale chybí je dostatek světla a tak si můžeme dopřát vypěstovat jen mladé rostlinky před tím, než začnou trpět nedostatkem sluneční energie. Dá se tak pěstovat třeba řeřicha, to kde kdo zná. Můžeme zkusit pěstovat ale i mladé rostlinky rukoly, řepy, salátu, polníču, nebo kopru. Takzvané mikrogreens. Více informací zde.

Co jsem vyzkoušel letos a nadchlo mě je pěstování cibule za oknem. Pro sklizeň čerstvých, šťavnatých listů. Nazývám to cibulová věž.

Share

Julie jde do školky

Blog

„Ty to máš jednoduché, když jsi učitelka!“ Tuto větu slýchám poměrně často. Ano. Znám vývojovou psychologii dětí, vím, co děti potřebují, znám metody a techniky pedagogické práce, umím pozorovat a vím, co vidět. Přesto si nemyslím, že umím procházet zlomovými situacemi lépe než ostatní rodiče. Ve hře jsou totiž emoce! Emoce bytostně lidské, nezávislé na profesi.

Vést dcerku poprvé do školky je vývojový milník. Zažívám ho již potřetí a nic se na mých pocitech nemění. Julie vyrůstá z rodiny, osamostatňuje se, učí se nové sociální role a stává se součástí komunity. A pro mě jako maminku je to okamžik plný smíšených pocitů radosti, smutku, hrdosti. Je to asi tak jednoduché, jako když kardiochiruržka drží v ruce srdce svého syna nebo soudkyně rozhoduje v procesu se svou dcerou. Jde totiž o život.

Jula nastoupila do školky vprostřed roku po vánočních prázdninách, v době přísných coronavirových opatření, s tříměsíční sestřičkou doma, v probíhajícím období vzdoru, po smrti oblíbeného morčátka. Někdo by řekl, že to nejsou vhodné okolnosti pro nástup do školky. Ale přiznejme si, že ideální podmínky neexistují.

Velkou výhodou bylo, že Jula přes půl roku navštěvovala batolecí třídu v Andílku. Pod pevným a něžným vedením Maggie získala sebevědomí a nabyla sebeobslužné dovednosti, které ji v prvních dnech ve školce hodně pomohly. Navíc se díky zkušenostem ze skupinky velmi zkrátila doba adaptace. Počítali jsme s měsíčním nabíháním docházky, ale po týdnu již Jula ve školce obědvala a po 14 dnech i spala, což rozhodně není obvyklé.

Druhou výhodou je naše rodičovské přesvědčení, že je Julinka na místě, kde má být. Máme velkou důvěru v naše rozhodnutí dát ji právě do Andílka a svěřit ji prostředí a lidem v něm. V průběhu adaptace jsme měli možnost se kdykoliv obrátit na Mili, hlavní učitelku, která si vždy udělala čas na naše otázky, a to i večer, či po cestě v autě. Byli jsme jako rodiče otevření ohledně situace doma (brzké vstávání, pláč, denní řád…) a tutéž otevřenost jsme očekávali od učitelek. Díky tomuto vzájemnému sdílení jsme věděli, že občasný pláč je pouze přirozená reakce na změny a že je vše tak, jak má být.

První den vstoupila Jula do školky a já trávila hodinu a půl procházkou s kočárkem v parku a
přemýšlela, jak se Jule vede. Cink. Na mobilu přistály fotografie, jak Jula krmí morče, jak pracuje ve skupince dětí. Byla jsem klidná. Pedagožky věnovaly stejnou pozornost mně jako Julince.

Adaptace pokračovala přes pobyt do 11 hodin, po té do oběda až po vyzvedávání ve 13 hodin. Řešili jsme nějaké potíže? Ano. Spoustu. Pláč při brzkém vstávání, velkou únavu při návratu ze školky, kdo bude kdy vyzvedávat, Julka na zahrádce bez rukavic, zapomenutou bundu, strach Julky projít sama dveřmi do školky, obtíže s přechodem na zahrádku, neobjednaný oběd, záměnu oblečení… Krásné starosti, že? Vše běžné provozní věci, které se daly vyřešit okamžitě nebo změnou denních rituálů. V průběhu adaptace Jula neprojevovala extrémní radost, ani nadšení ze školky, nepřilnula k žádné z učitelek, neříkala, že se do školky těší a my se na to ani neptali. Bylo ale vidět, že ji školka baví, vycházela usměvavá, přinášela obrázky, které popisovala, a doma chtěla tvořit totéž. Vyprávěla, kdo ve školce byl, co se stalo, vždy vyjmenovala všechny učitelky a některé děti.

Když se July ptáme, jak se měla ve školce, každý den nám s úsměvem odpovídá: „Hrozně“. 

Přeji tedy vám všem, ať se vaše děti mají ve školce také hrozně, hrozně dobře!

Autor: Hanka Slabá

Registrace na webinář zde

Share