Archiv autora: hanka

JAK ROZVINOUT DĚTSKÉ SMYSLY?

Smyslové aktivity pomáhají u dětí rozvinout všech pět smyslů – hmat, zrak, sluch, čich a chuť. Pro batolata jsou aktivity na rozvoj smyslů velmi důležité. Od narození děti začínají poznávat svět všemi smysly.

Nejdřív jen pozorují a poslouchají. Jakmile je dítě schopné ovládat své ruce, popadne předmět v jeho blízkosti, aby jej prozkoumalo. Hmatový smysl zůstává důležitým nástrojem pro poznávání světa v raném dětství.

Existuje velmi jednoduchý a zábavný způsob, jak zapojit batole do senzorické aktivity prostřednictvím senzorických krabic. Smyslová krabička může být jakákoliv nádoba naplněná jakýmkoliv hmatovým materiálem, který děti zkoumají rukama.

CO BUDETE POTŘEBOVAT K VYTVOŘENÍ SMYSLOVÉ KRABIČKY?

  • Nádobu
  • Materiál – písek, čočka, krupička nebo mouka
  • Malé předměty

JAK NA TO?

  • Pozveme dítě, aby s námi pracovalo.
  • Ukážeme mu malé pedměty, které jsme si pro něj připravili.
  • Předměty si společně pojmenujeme.
  • Ujistěte se, že všechny předměty zná (nejedná se o jazykovou hodinu a dítě musí znát všechny předměty pojmenovat).
  • Vložte předmět do nádoby.
  • Schovejte je do písku či jiného materiálu.
  • Vyzvěte dítě, aby vložilo ruce do nádoby a hledalo předměty a zkusilo je pojmenovat.
  • Ideálně se dítě dotkne předmětu, po hmatu jej pozná, pojmenuje a poté teprve vyndá z krabice.

U starších dětí j je možné použít i pásku na oči, aby je to nesvádělo k používání zraku.

V této krabičce jsem použila:

  • klíč (je kovový, hladký a studený)
  • malou knížku (je papírová a skládá se ze stránek)
  • malý porcelánový hrnek
  • dvě kuličky (jedna je gumová a jedna vlněná)
  • dvě kostky (jedna dřevěná a jedna mramorová)

Poté co najdete všechny věci, je dobré opět o nich mluvit. K čemu se používají, zkusit je hledat doma nebo najít věci ze stejného materiálu či stejného tvaru.

Přejeme zábavné poznávání spolu s vašimi dětmi.

Cibulová věž

ZAHRADNÍKŮV ROK – ÚNOR

Únor bílý pole sílí! Pole možná, já už mám zimy tak akorát. Energie nabraná v dobách tepla a hojnosti ubývá. Závidím medvědům zimní spánek a tažným ptákům jejich zimoviště. Už se těším na jaro až se začne sít a sázet. Na prví čerstvé zelené lístky a vitamíny ze zeleniny, která nemusela cestovat přes půl světa.

Jestli se vám hlavou honí podobné myšlenky, nezoufejte. Pojďte si zkusit vypěstovat alespoň trochu toho čerstvého listí do jídla doma za oknem. Teplo, vodu a živiny jsme doma i v zimě  schopni rostlinám zajistit. Co nám ale chybí je dostatek světla a tak si můžeme dopřát vypěstovat jen mladé rostlinky před tím, než začnou trpět nedostatkem sluneční energie. Dá se tak pěstovat třeba řeřicha, to kde kdo zná. Můžeme zkusit pěstovat ale i mladé rostlinky rukoly, řepy, salátu, polníču, nebo kopru. Takzvané mikrogreens. Více informací zde.

Co jsem vyzkoušel letos a nadchlo mě je pěstování cibule za oknem. Pro sklizeň čerstvých, šťavnatých listů. Nazývám to cibulová věž.

Julie jde do školky

„Ty to máš jednoduché, když jsi učitelka!“ Tuto větu slýchám poměrně často. Ano. Znám vývojovou psychologii dětí, vím, co děti potřebují, znám metody a techniky pedagogické práce, umím pozorovat a vím, co vidět. Přesto si nemyslím, že umím procházet zlomovými situacemi lépe než ostatní rodiče. Ve hře jsou totiž emoce! Emoce bytostně lidské, nezávislé na profesi.

Vést dcerku poprvé do školky je vývojový milník. Zažívám ho již potřetí a nic se na mých pocitech nemění. Julie vyrůstá z rodiny, osamostatňuje se, učí se nové sociální role a stává se součástí komunity. A pro mě jako maminku je to okamžik plný smíšených pocitů radosti, smutku, hrdosti. Je to asi tak jednoduché, jako když kardiochiruržka drží v ruce srdce svého syna nebo soudkyně rozhoduje v procesu se svou dcerou. Jde totiž o život.

Jula nastoupila do školky vprostřed roku po vánočních prázdninách, v době přísných coronavirových opatření, s tříměsíční sestřičkou doma, v probíhajícím období vzdoru, po smrti oblíbeného morčátka. Někdo by řekl, že to nejsou vhodné okolnosti pro nástup do školky. Ale přiznejme si, že ideální podmínky neexistují.

Velkou výhodou bylo, že Jula přes půl roku navštěvovala batolecí třídu v Andílku. Pod pevným a něžným vedením Maggie získala sebevědomí a nabyla sebeobslužné dovednosti, které ji v prvních dnech ve školce hodně pomohly. Navíc se díky zkušenostem ze skupinky velmi zkrátila doba adaptace. Počítali jsme s měsíčním nabíháním docházky, ale po týdnu již Jula ve školce obědvala a po 14 dnech i spala, což rozhodně není obvyklé.

Druhou výhodou je naše rodičovské přesvědčení, že je Julinka na místě, kde má být. Máme velkou důvěru v naše rozhodnutí dát ji právě do Andílka a svěřit ji prostředí a lidem v něm. V průběhu adaptace jsme měli možnost se kdykoliv obrátit na Mili, hlavní učitelku, která si vždy udělala čas na naše otázky, a to i večer, či po cestě v autě. Byli jsme jako rodiče otevření ohledně situace doma (brzké vstávání, pláč, denní řád…) a tutéž otevřenost jsme očekávali od učitelek. Díky tomuto vzájemnému sdílení jsme věděli, že občasný pláč je pouze přirozená reakce na změny a že je vše tak, jak má být.

První den vstoupila Jula do školky a já trávila hodinu a půl procházkou s kočárkem v parku a
přemýšlela, jak se Jule vede. Cink. Na mobilu přistály fotografie, jak Jula krmí morče, jak pracuje ve skupince dětí. Byla jsem klidná. Pedagožky věnovaly stejnou pozornost mně jako Julince.

Adaptace pokračovala přes pobyt do 11 hodin, po té do oběda až po vyzvedávání ve 13 hodin. Řešili jsme nějaké potíže? Ano. Spoustu. Pláč při brzkém vstávání, velkou únavu při návratu ze školky, kdo bude kdy vyzvedávat, Julka na zahrádce bez rukavic, zapomenutou bundu, strach Julky projít sama dveřmi do školky, obtíže s přechodem na zahrádku, neobjednaný oběd, záměnu oblečení… Krásné starosti, že? Vše běžné provozní věci, které se daly vyřešit okamžitě nebo změnou denních rituálů. V průběhu adaptace Jula neprojevovala extrémní radost, ani nadšení ze školky, nepřilnula k žádné z učitelek, neříkala, že se do školky těší a my se na to ani neptali. Bylo ale vidět, že ji školka baví, vycházela usměvavá, přinášela obrázky, které popisovala, a doma chtěla tvořit totéž. Vyprávěla, kdo ve školce byl, co se stalo, vždy vyjmenovala všechny učitelky a některé děti.

Když se July ptáme, jak se měla ve školce, každý den nám s úsměvem odpovídá: „Hrozně“. 

Přeji tedy vám všem, ať se vaše děti mají ve školce také hrozně, hrozně dobře!

Autor: Hanka Slabá

Teaching Toddlers to Sleep Alone


Not getting enough sleep could cause other issues with toddlers such as tantrums, meltdowns, irritability. When it comes to falling asleep, sleeping habits are really important and the earlier the parents start establishing them, the better for the whole family. 

Toddlers’ Sleep Associations

sleep association is anything that a person connects with going to sleep. For toddlers it could be an object like a blanketdoll or stuffed animal. It could as well be an action such as nursingcaressing or holding hands. If a toddler is used to falling asleep with a pacifier or bottle or being rocked to sleep, they will make that association every time at bedtime and would expect things to happen exactly this way, otherwise they will not be able to fall asleep. Moreover, if they wake up during the night, they will expect the same in order to go back to sleep.

Some sleep associations are healthy and good to establish, such as: a warm bath, brushing teeth, turn the lights off (or low), sing a song, read a bedtime story. Other sleep associations could create issues. A bottle of milk, for example, is ok for a baby but for a toddler it becomes unhealthy considering oral hygiene. Also, as tempting as it might seem, sleeping in your child’s room is most probably affecting your own good night’s sleep which is just as important as your child’s because a tired parent is not well prepared for a day with a toddler or a day at work, not to mention that it also affects the relationship between both parents which inevitably reflects on the child. If the child is accustomed to nursing or rockingin the middle of the night, they will expect it for soothing and comfort when they wake up. If this is the case, the best thing to do is to break the negative sleep association. If you still feel the need to nurse your toddler, it is fine, just find another time and another place for it, not at bedtime and not in the child’s bedroom, and put them in bed awake, so that they can fall asleep on their own. If they fall asleep by themselves, they are less likely to wake up in the middle of the night, looking for someone to comfort them.

Fixing Negative Sleep Associations

Fixing a toddler’s sleep problem is not easy, but it’s not impossible. The most important thing is to have all the adults on the same page, considering the child’s sleeping routine. Keep in mind that the parent is the one in charge, i.e. responsible for the successful outcome, not the child. As strange as it might seem, children are not born with the ability to fall asleep on their own and it is up to the parents to teach them that for the well-being of the entire family. The parent is the one setting the boundaries and he must be prepared to maintain them. How? Make a plan and implement it consistently. 

Getting a Child to Sleep Alone

So you have decided that it is time for your toddler to go to sleep alone in their own bed. That’s good. You have made the first step towards your child’s nighttime independence. Be prepared that it won’t be easy, you will need to be firm and teach your child to respect the boundaries you have set. There are some tips that may help:

  • Prepare your child for the change.
  • Prepare the sleeping space.
  • Set a regular time for going to bed.
  • Set up a bedtime routine and stick to it.
  • Define the boundaries and don’t step back.
  • Chase away the fears.
  • Grant your child the right to choose.

Prepare the child for the change

Talk about it in advance. Assure your child that you believe that they have grown up a lot and they will manage to fall asleep alone in their own bed. Toddlers in general love feeling grown up. They are flattered when you give them more responsibilities because this way you admit that they are not babies anymore. Put your toddler in charge of their room. Tell them that sleeping alone is something important and they must take it really seriously. Assure them that you believethey have the courage to do it and also that you will be close by if they need you. 

Prepare the sleeping space

Make it exciting for your child. It is actually easy. Start with being excited yourself. Don’t worry that it is too hard for your child and they won’t manage and they will be sad and lonely and things like that. These are all your fears, spare your child. After you have talked about sleeping alone, it’s time to set the site for it. This is a huge change for your child and it should be a change in every aspect. You can’t expect to just move the child to another room (or bed) and that would do the trick. Prepare for it. Go to the room and talk about it with your child. Make a plan together. Tell them, for example, “I think that bed needs new sheets. Would you like us to go to the shop and find the most beautiful sheets?” You can also change the curtains in the room. Let your imagination fly, make it exciting, let your child feel happy and proud of their new room

Set a regular time for going to bed

Usually toddlers go to bed between 7 and 9 p.m. Children are different and some need more sleep than others but generally 12-14 hours a day is what a toddler needs. This includes the afternoon nap. So if the toddler doesn’t nap during the they, going to bed around 7 p.m. is fine. If they nap, then going to bed at 7 p.m. might be too early and won’t be favorable for falling asleep. The best thing you can do is observe your child for signs of sleepiness and comply the time for going to bed with this. Once you have noticed a pattern, set this time as regular and stick to it. Have in mind that if they miss the time to go to bed (the time when they start feeling sleepy), toddlers might become overexcited, uneasy or cranky and putting them in bed could become even harder.  

Set up a bedtime routine and stick to it

Have a predictable bedtime routine so that the child would know exactly what follows and wouldn’t feel confused, therefore distressed. Don’t make it too long, it shouldn’t be perceived as a game. About half an hour is enough. A good bedtime routine could be: using the toilet/potty  taking a warm bath/shower  brushing teeth  putting on pajamas  reading a story/singing a song. After you have completed all the bedtime rituals, say “goodnight” and leave. 

Define the boundaries and don’t step back

Make it clear that playtime is over and now it is time to sleep. Be sure that the child understands the importance of staying in bed. If your toddler is uneasy or cries as you are leaving, verbally reassure them that you’re just in the other room, the door is open and you can hear them all the time but that they have to stay in bed. If your toddler gets out of bed, then you must take their hand and lead them back to bed. And if this is not working, you must physically put them back in bed. Do this without talking or arguing. Your toddler will hear your tone rather than your words, so avoid raising the pitch of your voice or speaking faster. Keep your tone reassuring and your face relaxed. At this point the toddler understands that staying in bed is essential but as toddlers are, they might want to test your boundaries, just to make sure that you are not stepping back. If the toddler keeps going out of bed, keep taking them back, calmly and quietly, until they stay. There is no need to scold them. Talk quietly and be firm

If the child needs some extra reassurance you can tell them that you will check on them from time to time. You don’t need to respond to every cry. It is much better to go regularly and just peek in so that the child would be able to see you and feel safe, not abandoned. You can start by checking every minute or two and prolong the intervals until your visits are not needed anymore. 

Remain calm but persistentIf your toddler wouldn’t even let you go out of the room but follows you out of bed immediately, take them back to their bed and sit on the floor or a chair in their room. Choose a position close to the bed, so that the toddler would be able to see and sense your presence and for you to be able to put them back to bed, if needed. The most important thing is to have the toddler in bed and you – out of their bed. Don’t be tempted to sit on the bed “just this once” and make sure that the toddler understands that you will sit close by and they must remain in bed. Say it once and don’t do any more talking. Do not fall asleep on the floor in their room. When the toddler is asleep, leave the room.

Chase away the fears

At some point you will have to face “the monsters under the bed”. It could be anything – a ghost; a skeleton; a scary person coming to take your child away; a stranger coming to take you away; a dog; a predator bird… Children have vivid imagination. They are really scared of those things, they are not just pretending so that you would stay and guard them. They need you to chase away all the scary things and “don’t be silly, there are no such things like ghosts” is totally not going to work. On the contrary – it will do double harm because the child will be still afraid of the ghost and in addition to that they will feel betrayed because you are diminishing their fear instead of being on their side. Instead of not believing in monsters, go to the shop (alone) and buy a “Monster spray”. It’s easy – just pour some water in a spray bottle and make a label with a scared monster inside a red circle. Spray the bed or the whole room with it and now you are completely sure that no monsters can enter this room. Improvise with the picture according to your child’s fears. The child is safe and happy. Be creative. There is always a way. 

Grant your child the right to choose 

Let them choose the book, the song, the toy to sleep with. Allowing children to make choices at bedtime helps them feel as if they are somehow in control of the situation. Toddlers really want to be independent and to make themselves heard. If you respect their need to be important and grant them the right to be an actual part of all this, instead of just being a marionette in your hands, it could prevent an outburst of disagreement when it comes to going to sleep. Keep in mind that the child can choose what to sleep with but not when or whether they are going to bed. The choice must be controlled. 

Teaching children to sleep on their own is not easy but have in mind that the first week is going to be the hardest. If done consistently, it shouldn’t take more than two to three weeks for the new sleeping habit to become established.

Dealing with crying

When you are trying to break an unhealthy sleep association, your child may cry. Everything is fine, as long as you are consistentpresent and responsiveComfort your child when they cry. Your toddler can “hear” your actions more that they can hear your words. Assure them that you are nearby, they are safe and everything is fine. You know that they are safe in their room so the best you can do is to remain calm so that the child can feel it, too. The most important thing is to make it as short as possible – don’t spend the evening convincing them not to cry. Give them a hug, a kiss, wish them goodnight and leave the room. You might need to repeat it many times. Do it calmly and be sure that you are doing the best for your child.

Touching your strings

The child might try to bring tears in your eyes, telling you how much they love you or how much they will miss you.Assure them that you love them just as much but don’t tell them that you will miss them because they might be confused. If you will miss them, then why are you leaving them and going away? Instead, reassure them that they are safe and you are close by and you can hear them all the time. If the child is still not convinced, you can hang a picture of yourself (or you and the child) on the wall next to the bed, so that the child can see it any time and feel somehow closer to you. 

Co-sleeping

In case your child co-sleeps with you, you will have a longer way to go. Since the child is used to physical contact while falling asleep, you will need to decrease it gradually. You can start by cuddling your child until they fall asleep. Then move on to the next step – place only your hand on their back until they fall asleep. Then hold their hand. And then comes the hard part – move away from them and be in the room but not touching them until they fall asleep. Take a chair, sit close to the bed and every evening move the chair one step closer to the door. Then go out of the room (don’t close the door), assuring the child that you are right there and you can hear them all the time. Just remember – be consistentOnce you are out of the bed, don’t go back in. Your child might be unhappy and it would most probably break your heart but it is just a matter of some weeks and deep inside you know that this is the best thing, both for you and for them. If the child feels lonely, give them a stuffed animal to cuddle and help them find comfort in in, instead of in you.  

Some additional help

Be sure to take moments during the day to talk about it with your child. Offer them lots of daytime cuddles and love. Tell them how proud you are each time they take a step toward sleeping on their own.

Andílek online

One week ago the whole Andílek moved into the virtual space. We have been working hard to maintain close contact with parents, to continue guiding children through their development and help parents and them to adapt to the situation at least via online tools. 


It is all new and hard for children, parents and the team as well. Montessori is based on prepared environment, social interactions between children as a group and between each child and the guide, which makes the task even harder.


Regardless of that, within a week we managed to set up so many things, which would normally take us weeks… thank parents for supporting us, thank parents for being patient with the set up of virtual classrooms, accesses, for helping children with their education and for becoming their physical guides instead of us. We know that on top of that they are overwhelmed with work and other stress. We really appreciate their feedback and information from them how else we can help them. 

In times when everywhere around us is chaos, what is happening at our virtual Andilek school? 

The toddler group communicates via closed FB group where Maggie ads beautiful articles and activities for children and is in an every day very close contact with parents. 

The primary class teachers Mili, Liuba and Verča have been posting videos, articles and daily activities and “tasks” for children also in a closed FB group, which is very lively, also because parents have been posting a lot of photos of children and videos from them, telling us how they are and so on. At the same time, we are setting up a Primary Google Classroom, where all children will have access to materials with activities which will help develop and grow. Classroom teachers are also in touch with parents about video meetings and they will be further helpful. 

The elementary school has been working fully in Google classroom. Radka, Adél, Gabi, Mariann, Lucy, Barbara, Madara and others give presentations online. Classroom teachers upload daily activities and prepare individual learning plan for each child, to ensure their progress through the curriculum. There are also video conferences with groups of children and individual children and meetings with parents. We are working on further activities which will help children develop “soft skills”, outside of the factual learning.


On Wednesday and Thursday this week there will be an online Mind mapping workshop with Martina Baierova held, for now for all children from 4th grade and up during which children will learn how to create beautiful and useful mind maps. We will be using mind maps for supporting your children’s independent work at home. More about mind mapping and Martina here. 

Adolescent students are up and running in a Google Classroom as well. Together with Vítězslav and Pavla and lower elementary teachers they have been working in subject seminars. You can imagine that our young students are really excited about all of the super technology they are using now. 

Družina is, headed by Sona, working on a video plan for afternoon creative and free inspirations for children. They also want to meet children in our online world and offer them some additional activities for children in the time of rest and play. Matěj and Viktor recorder their first exercise videos. Make sure to follow our main Andílek FB page :). 

Parents can also use FB group Montessori at home: support group for parents in the time of corona (in Czech, but also some posts in English), where they can draw more inspiration and also see that they are not alone in it, we are not alone in it, as parents. The group was founded by Mirka Vlckova, the founder of Andilek, and it unifies Montessori teachers and parents, in the time of corona, where they can support each other and seek support how to manage it all. 

And finally, we are preparing closed support and sharing groups on the topic of guiding children during home education, which will be conducted with the help of professionals on montessori education, home education and psychology of children and adults. These groups will support parents, but also children. 

Children will be offered psychological help of our psychologist Lubos, who will continue his work with children as they know it, online. 

I will be available for parents via online Breakfast with the school principal, where I will await them in a virtual coffee shop Andílek and we can talk about anything they need from the school, educational process and school operation in general. I am working on a plan for the summer, on maintaining financial and personnel stability of the whole Andilek, and on helping us manage all of this together. 

The whole team of Andílek is working on finding and maintaining balance between what our children need, what we can offer them, what are parent’s possibilities at home, what is their equipment and how much time they have available. We are aware of the fact that we are setting up for not just one or two weeks, but likely for much longer. 

I beg you for maintaining your support and care, which we all appreciate so much. Be in touch, please, as you are now. Our contact is most important now. 

Andílek online

Jsme po prvním týdnu, kdy se Andílek zcela přestěhoval do virtuálního světa a snažíme se ze všech sil, abychom i nadále udrželi kontakt s rodiči, děti vedli jejich vývojem a pomohli rodičům i dětem zvládat situaci, alespoň online cestou.

Je to náročné pro děti, pro rodiče, i pro nás.  Zvlášť pro montessori systém, který je tak úzce vázán na připravené prostředí, sociální interakce mezi dětmi a mezi dítětem a průvodcem, je tak tento úkol velmi nesnadný. 
Za týden jsme přesto společně již zvládli tolik, co bychom za jiných okolností nastavovali týdny…. děkujeme všem, že nás podporují, jsou trpěliví v nastavování virtuálních učeben, přístupů, pomáhají dětem v jejich vzdělávání a provází je osobně dalšími kroky. Víme, že jsou rodiče k tomu sami zahlcení prací a starostmi. Proto oceňujeme zpětnou vazbu a informace o tom, s čím můžeme ještě více pomoci.

V čase, kdy je všude kolem chaos, shrnuji, co se nyní děje v našem virtuálním Andílku:

Dětská skupina komunikuje na vlastní platformě uzavřené FB skupiny. Maggie každý den přidává nádherné články a aktivity a je s vámi v každodenní úzké komunikaci.

Školka též komunikuje v uzavřené skupině na FB. Mili, Liuba i Verča vkládají videa a příspěvky, denní činnosti dětí a “úkoly” pro nejmenší i větší, kterými se skupina plní a je tam živo fotkami a videi, jak se dětem daří. Současně nastavujeme online učebnu Google classroom, kde bude mít každé dítě zpřístupněný materiál s činnostmi, které jej budou posouvat dál dle jeho potřeb. Třídní učitelky se s rodiči individuálně domlouvají na video schůzkách a jsou i jinak nadále nápomocny.

Základní škola pracuje plně v Google classroom. Radka, Adél, Gabi, Mariann, Lucy, Barbara, Madara a další dávají prezentace online. Třídní učitelky plní online třídu denní činností a každému dítěti individuálně připravují postup dalším kurikulem…Probíhají také video-konference se skupinami dětí, s jednotlivci i s rodiči. Pracujeme na dalších aktivitách, které děti budou mít v nabídce a kromě “tvrdých znalostí” mohou rozvíjet nadále i svoje “soft skills”. 

Ve středu a ve čtvrtek tento týden proběhl online workshop myšlenkového mapování s Martinou Baierovou, nyní pro děti od 4.tříd a výše, v průběhu kterého se děti naučí, jak tvořit krásné a velmi užitečné myšlenkové mapy. Budeme je využívat pro podporu vašich dětí v samostatné práci doma. Více o myšlenkových mapách a Martině najdete zde. 

Adolescenti pracují v Google classroom také. Vítězslav s Pavlou, spolu s prvostupňovými učitelkami, spolupracují na předmětových seminářích. Dovedete si jistě představit, jak jsou naši mladí studenti touto super  technikou nadšeni :).

Družina, v čele se Soňou, zpracovává videa s volnočasovými a kreativními inspiracemi pro děti a též chtějí za dětmi vyrazit do našeho online světa s doplňkovými činnostmi pro čas odpočinku a her…Matěj a Viktor již natočili svá první videa se cvičením.. sledujte nás i na hlavní FB stránce Andílka :).

Rodiče také mohou využít skupinu na FB – Montessori doma: podpůrná skupina pro rodiče v čase koronaviru, kde mohou čerpat další inspirace a vědět, že v tom jako rodiče nejsou či nejsme sami. Skupinu otevřela Mirka Vlčková, zakladatelka Andílka, a sdružuje v ní montessori lektory a pedagogy a především rodiče, co se nyní v době karantény stávají montessori průvodci svých dětí a hledají oporu, jak vše skloubit a zvládnout.

A konečně, připravujeme pro rodiče uzavřené online podpůrné a sdílecí skupiny na téma vedení dětí v domácí škole v době karantény, které budou probíhat ve spolupráci s odborníky na montessori pedagogiku, domácí vzdělávání a psychologii dítěte i dospělých. Budou to skupiny, kde mohou získat podporu rodiče, ale i děti. 

Dětem nabízíme psychologickou podporu našeho psychologa Luboše, který bude s dětmi nadále pracovat jak jsou zvyklé, jen online. 

Já budu k dispozici prostřednictvím online Snídaně s ředitelkou, kde budu čekat rodiče ve virtuální kavárně Andílka a řešit vše, co potřebují vědět ohledně školy, vzdělávání a provozu. Stejně tak, jak byli zvyklí osobně u mě na ranní kávě pravidelně jednou za měsíc.. Plánuji koncepci letního provozu, a zároveň pracuji na finanční a personální stabilitě celého Andílka, a na tom, abychom to všichni společně zvládli. 

Celý tým Andílka pomáhá nám všem hledat rovnováhu mezi tím, co potřebují děti, co jim dokážeme nabídnout, jaké mají rodiče možnosti doma, jaké mají vybavení a jaký mají k dispozici čas. Jsme si vědomi toho, že nastavujeme systém ne na týden či dva, ale pravděpodobně na mnohem delší dobu. 

Prosím vás o zachování přízně i podpory, které si moc všichni ceníme. Buďte v kontaktu, prosím, tak jako dosud. Ten je v tuto chvíli nejdůležitější.

Vaše Hanka Chramostová, ředitelka

Development of reading in the kindergarten – Part one: What happens before the child reads his first word

A lot happens really. The path to the first read word is paved by a direct and an indirect preparation. It is a set of activities that help the child to actually read the word, in a moment when the pedagogue writes this awaited first word on a piece of paper. Without such a preparation the first reading doesn´t have to be successful. It is very important that we come to the reading in a moment when the child is truly ready. Then he can feel success and excitement from this activity and he would like to continue reading. The ability itself is developing this way, but also even developing a love for reading and for language in general (but we will talk about it later).

Reading is a more difficult process for our brain, that´s why it usually comes after writing (after the ability of the child to express his own thoughts by using a movable alphabet). During reading there is necessary not only to recognize symbols, and put them together, but also discover the meaning of the read word which is something unknown for the reader, it is a thought of somebody else.

We can reveal the meaning of the read word thanks to an adequately rich vocabulary which we try to develop by any opportunity in the kindergarten. It can be naming various subjects and their parts in practical life, passing the names of qualities on in a sensorial area or aimed work with sorted pictures and after that, giving names by three-period lesson in a language area. We read books with children, tell stories, sing songs or read poems.

In small groups, the children get the opportunity to tell their own experience and also to listen to their friends what interesting happened to them. In every-day communication, we use specific, descriptive and the richest language. Children up to six years literally hunger for new words and they learn them very easily. The richer their vocabulary will be, at a time when they come to the reading, the easier the reading itself will be for them. 

Motivation for reading is very important for the children. It can be in the form of reading beautiful books which we regularly change in our bookcase. It is also amazing that a six-year child can read a story from a book for younger children or another friend can read a lunch menu to all of them or who will go home after a snack. For younger children, it is beneficial to see that the reading is not only for pre-school children or adults, but it can relate to them soon as well.

The basic condition for reading is knowledge of letters, of course, the ability of the child to recognize individual symbols in a written word. This happens with the help of sandpaper letters when the child learns not only the look of a concrete letter and its sound, but in preparation of writing even a way how to write it which is saved into a muscular memory. Just as for writing, there is also very important a sound game, the ability of the child to hear particular sounds which the word is set up from. 

When the child knows about 80% of letters he starts to work with the movable alphabet and he gets the ability to express his thoughts. At this moment we do not ask the child to read the written words, we observe carefully, because he will start with it on his own. So we recognize the appropriate moment for the introduction of the first tool for reading and it is a box with items. But we will talk about it next time.

ROZVOJ PSANÍ – SMIRKOVÁ PÍSMENA

Jedna z nejznámějších montessori pomůcek, která dětem pomáhá v rozvoji psaní i čtení. Mnoho těch aktivit, které zde představujeme, běží souběžně – nejsou samostatně izolované, jak může na první pohled vypadat. A běží na mnoha úrovních – ne pouze v jedné oblasti. 

Toto je pomůcka, která se dětem představuje nejčastěji kolem cca. 4 let. Je zde základní rozdíl od toho, co známe z naší běžné představy o učení písmen. Montessori pedagog má k dispozici většinou tyto sady: malá psací písmena, velká psací písmena, velká tiskací písmena a potom sadu, která se v daném jazyce odlišuje čtením a psaním. Poslední sada je velmi závislá na daném jazyce. 

V montessori prostředí se vždy začíná malými psacími písmeny. Představují se vždy v sadě po třech a to ze začátku tak, že zde máte dvě souhlásky a jednu samohlásku. Volba písmen je na začátku zcela na pedagogovi. Vybírá taková, která jsou odlišná jak svým zvukem, tak svou psanou podobou, aby dítěti ulehčila jejich zapamatování. Většina pedagogů volí pro začátek i taková písmena, které si dítě s něčím spojí emocionálně – počáteční písmeno jeho jména, m jako třeba maminka, t jako třeba tatínek a podobně. Nesmíme zapomínat, že dítě již má před touto aktivitou určitou rozvinutou sluchovou percepci díky mnohým hrám, tudíž by mělo být schopno rozlišit ve slově počáteční písmeno. Je zde velmi důležité dítě znát a vědět, kde se nachází v mnoha oblastech, aby dítě při prezentaci bylo úspěšné. 

Před každou prezentací si dítě i pedagog zcitliví prsty, pro lepší vnímání. U této pomůcky si dítě fixuje dané písmeno pomocí zvuku, vizuální podoby a také svalové – obtahováním daného písma. Na co je potřeba si dát pozor je, jak vyslovujeme dané písmeno – pouze předáváme přesný zvuk, jak zní – může se nám stát, že pokud se nás v běžném životě zeptá dítě na písmeno – řekneme například té – ale to by dítěti do budoucna zásadně znesnadnilo čtení. 

Prezentace má takzvaně 3 části. Nejdříve představení – pak procvičování a následně pojmenování dítětem. Z logiky věci je nejdelší část druhá. Liší se u každého dítěte – nelze přesně definovat. Cvikem pedagog přesně zjistí, kdy může přejít do třetí části, aby dítě bylo úspěšné. Nesmí prezentaci uspěchat. Jak taková prezentace vypadá, se můžete podívat na náhledu ve videu. 

Jakmile dítě zná cca. 70-80 procent malých psacích písmen ( což nějakou dobu trvá ), povětšinou může přejít k psací pohyblivé abecedě. Pokračuje se s malými psacími, a pokud dítě všechny bezpečně pozná, přechází se na velkou psací abecedu. Má to svůj dalekosáhlý význam, proč nikdy nezačínáme s tiskacími písmeny. O tom si ale povíme příště.